24. 9. 2015 se konala v RC Dobříšek přednáška s besedou s Ing. Mgr. Marií Novákovou, lektorkou preventivně výchovného edukativního konceptu „Škola lásky v rodině“ podle etiky PhDr. Jiřiny Prekopové.

Aby posluchači jen pasivně „nenasávali“ předkládané informace, rozdělila zúčastněné lektorka do skupinek na prvorozené a druhorozené (zástupci tzv. sendvičových dětí, druhých ze tří, nebyli přítomni). Ve skupinkách dávali dohromady pozitiva a negativa své pozice v sourozenecké řadě.

Každá pozice v pořadí sourozenců má svá obecná specifika. Nelze je však brát jako šablonu, protože proměnných, které dítě ovlivňují, je ve hře mnohem více.  Je to například pohlaví dětí, jejich dovednosti, očekávání rodičů atd.

Prvorození si postěžovali na to, že mladší sourozenci mají všechno dříve, dříve jsou jim některé věci dovolovány nežli jim (PC, telefony, samotné chodí domů ze školy atd.). Na mladší jsou kladeny menší nároky, starší jim prošlapávají cestičku životem. Rodiče mají na prvorozené velké nároky. Ti znají důvěrně větu “ty jsi velký, máš přeci rozum“.  Vezměte si, že toto říkáme často již dvouletým “miminkům“.
Prvorození jsou z velké části zastoupeni v řadách pedagogů, psychologů, lékařů a právníků - v zaměstnáních, kde řídit a nést zodpovědnost je přirozené.
Mezi prvorozenými se setkáváme s „jedničkářemi“ s orientací na výkon, snahou obstát a sklonem k perfekcionismu. V tomto směru mohu doporučit knížku Jiřinky Prekopové „Prvorozené dítě“, která je v knihovně RC Dobříšek. Až si ji přečtete, krásně porozumíte situaci prvorozených dětí.

Druhorození jako negativum vnímají fakt, že dědí onošené a použité věci po svých starších sourozencích, musí se více přizpůsobovat. Vnímají pozitivně, že na ně nejsou již kladeny takové nároky.

O „sendvičových“ dětech děti jsme se dozvěděli, že jsou to výborní diplomaté. Učí se vyjednávat z obou stran. Jak z pozice mladšího vůči staršímu, tak také naopak z pozice staršího vůči mladšímu sourozenci. Druhý ze tří, jak říká Jiřinka Prekopová, může někdy propadnout a ztratit pozornost rodičů, když nějakým způsobem starší i mladší sourozenec vyžaduje mnoho péče a pozornosti rodičů. Ale toto se v podstatě může stát kterémukoliv z řady sourozenců, pokud je ten druhý nemocný, z nějakého důvodu velmi naléhavý na pozornost. Narazili jsme i na téma psychosomatiky - v tuto chvíli se může vyvinout onemocnění již z podvědomého principu, aby se mě také všímali, aby mě také viděli. 

Dotkli jsme se také praktických aspektů výchovy sourozenců, jak naplnit potřeby vlastních věcí, svého místa, soukromí - a to zejména těch starších před mladšími.

Prvorození přišli do rodiny první, hned po rodičích, a toto místo jim také náleží. Děti vnímají pocit své pozice v rodině skrze vztah s rodiči. Skrze očekávání rodičů, pocit přijetí, chválu a přijímání náklonnosti, tělesného kontaktu, soustředěné pozornosti. Ale také práva a povinnosti jsou to, co odlišuje  jednotlivé pozice v sourozenecké řadě.

Mluvíme s dětmi o tom, co společně prožíváme a vnímáme. Děti si tak dovolí spíše říci, jak jim je a co cítí. Otevřená komunikace, bez tendencí radit a hodnotit, ale vnímat, sdílet a chápat vztah. Rodiče mohou být svým dětem oporou a pomocníkem při zpracovávání pocitů křivdy, žárlivosti, plynoucí z pocitu odstrčení staršího sourozence mladším  nebo přijetí zodpovědnosti za své úkoly a respektování  hranic druhorozených.

Jak předejít sourozenecké žárlivosti? Vnímat potřeby prvorozeného jako toho, kdo byl nyní sesazen z trůnu. Byl středem rodiny, vše se točilo kolem něho, nemusel se přizpůsobovat a teď? Teď bude muset. Miminko spinká, musíš být potichu, musíme s miminkem k doktorce, ... To jsou situace, kdy se začíná učit se přizpůsobovat. Aby prvorozený vůbec přijal nutnost se přizpůsobit situaci, měl by cítit zároveň porozumění a ventilovat emoce.  Rodiče mu mohou přijetí situace usnadnit skrze vyjádření empatie, pochopení a dát prostor pro vyjádření emocí.

Můžeme se starším mluvit o tom, že bude nyní více pečovat o miminko, může být vždy s vámi a „pomáhat“. Pomáhá pouhý fakt, že ho k této činnosti přizveme.  Také jsem slyšela úžasný nápad vyplývající z empatie vůči malému dítěti. Dělat věci, které běžně děláme ve výškách (přebalování, masírování, koupání miminka) na níže položených místech (na zemi, pokud to jde), aby prvorozený mohl být skutečně s vámi.

Když se objeví vztek, nevole, vzdor, je dobré to vnímat jako důsledek pocitu frustrace staršího („teď jsem si chtěl hrát s mámou a ona musela náhle miminko celé převléknout a být s ním“). Malé děti nejsou tolik v rozumu jako v emocích. Proto nežli vysvětlovat je dobré říci např. „Zlobíš se, že jsem ti slíbila hru a nedopadlo to. Mě to také mrzí, nyní se musím opravdu věnovat malé, ale až přijede táta, budu jen s tebou.“ Ale splnit to. Protože pokud neplníme sliby, děti nám přestávají důvěřovat. 

Super je pravidelný rituál staršího s maminkou. Jednou týdně vyrazit spolu ven a něco podniknout. Sami dva, jak to bylo, nežli sourozenec přišel na svět. Prvorození si nepřejí nic jiného, nežli mít maminku zase jen a jen pro sebe. Společný rituál mu potřebu být s maminkou nasytí.  

Také se snažíte poslat tatínka se starším sourozencem, abyste si odpočinuly s malým? Můžete to obrátit - poslat tatínka s miminkem ven a se starším odpočívat tak, jak jste byli zvyklí dříve. Uvidíte, že to ocení a případný vztek z pocitů odstrčení, ztráty pozornosti, žárlivosti bude o to nižší. Ale když vztek bude, být s ním, pojmenovat ho a pracovat s ním.

Toto a mnoho dalších věcí se můžete dovědět na přednášce s besedou "Aby nám bylo doma dobře" v RC Dobříšek ve čtvrtek 26. listopadu od 19 hod.

Mgr. Kateřina Neubauerová, DiS. - terapeutka a lektorka "Školy lásky v rodině" podle etiky PhDr. Jiřiny Prekopové

Článek v nezkrácené verzi naleznete ZDE.