Parlamentní listy - hlídání dětí
29.08.2012 08:48
Dne 22. 8. 2012 vyšel v Parlamentních listech článek "A co děti, mají si kde pod dozorem hrát? Rodiny si zouvají, že ne", na jehož přípravě se podílela i koordinátorka Dobříšku Markéta Svobodová.
Celý rozhovor Jana Rychetského s Markétou Svobodovou si můžete přečíst zde:
Paní Svobodová, dostal jsem informaci, že se staráte na Dobříši o mateřské centrum Dobříšek. Je to stále tak?
Mateřské centrum Dobříšek vzniklo na Dobříši před téměř 11 lety, měla jsem to štěstí být
jednou z jeho zakladatelek. V průběhu let jsme naši nabídku rozšířili z původní cílové skupiny
maminek na MD i na další členy rodiny, takže jsme se k 10.narozeninám rozhodli změnit
název na Rodinné centrum Dobříšek o.s. V dubnu tohoto roku jsem se po odchodu své
předchůdkyně stala novou koordinátorkou tohoto centra.
Co si myslíte o potřebnosti zákona o dětských skupinách a chůvách?
Myslím, že mnoho rodin už se tohoto zákona nemůže dočkat . Setkávám se s velkým
množstvím rodin a častý problém, který řeší, je nedostatečná kapacita stávajících předškolních
zařízeních a absence alternativních možností, kam své dítě umístit. Dětské skupiny mohou být
vhodnou formou, ale velmi mě mrzí, že z návrhu zcela vypadl projekt vzájemné rodičovské
výpomoci. Přitom tato možnost by byla pro mnohé rodiny oboustranně výhodná, jistým
způsobem na mnoha místech funguje, ale bylo by třeba jí dát nějaký legislativní rámec.
Institut chůvy tak, jak je navrhován, nemůže vzájemnou rodičovskou výpomoc nahradit.
Je to opravdu tak, že maminky nemají v Česku kam dávat děti předškolního věku?
Nemohu to posuzovat celorepublikově, ale v našem regionu je rozhodně kapacita kolektivních
zařízení pro děti předškolního věku nedostatečná. V našem městě se nedostalo do školek asi
80 dětí, ale nejproblematičtější situaci mají lidé na vesnicích, kde školka není - a v nejbližším
městě nemají šanci, protože nesplňují požadavek trvalého bydliště v místě školky. Mnoho
rodin se tak dostává do zoufalé situace, kdy se jeden z rodičů (většinou matka) potřebuje
vrátit zpět do zaměstnání, ale nemá kam umístit své dítě. S tím souvisí i další zádrhele
slaďování pracovního a rodinného života, stále ještě málo zaměstnavatelů je schopno
nabídnout zkrácené úvazky, možnosti práce z domova apod.
Co si myslíte o vládě a o tom, že zákon nebyl ještě dodnes vzat v patrnost?
To, co si myslím, by se dalo označit jako velké zklamání. Tzv. prorodinný balíček, který byl
poprvé představen v roce 2008, byl už tehdy nadějí pro mnohé rodiny, v následujícím roce se
objevil v návrhu zákona o podpoře rodin, ale kvůli pádu vlády a předčasným volbám bohužel
nedošlo k jeho schválení. Vláda Petra Nečase, který sám jako ministr práce a sociálních věcí
u zrodu tohoto návrhu stál, byla znovu nadějí, že prorodinným aktivitám bude dán průchod,
mezitím se návrh různě pozměňoval, připomínkoval, přejmenovával, ale schválen stále
není. Rodiny s dětmi to v současné době nemají zrovna jednoduché, vzhledem k finančním
výdajům, které se na ně ze všech stran valí, a toto by byla ze strany vlády jedna z možností,
jak jim pomoci. Chápu, že to není jen věc vlády, ale také dalších zákonodárců a velmi bych si
přála, aby byli schopni se alespoň pro jednou sjednotit a rozhodnout se pro dobrou věc.
